Motorkářská navigace versus doba chytrých telefonů

Toto nebude typická recenze. Možná proto, že se svými skromnými potřebami napovídání trasy cestou nespadám mezi běžné uživatle. A nebo je tomu naopak a většina funkcí podobných strojů je stejně pro hračičky?

Cestovatel a geek

Dávno nejsem nadšený geek, a nemám zájem cestou zírat na jakkoli skvěle vymalovanou virtuální krajinu v pixelech. Přijde mi lepší koukat na reálný svět kolem sebe a jen si sem tam nechat trochu poradit. Směr na křižovatce, kilometry k nejbližší pumpě a kde jsou nejbližší kempy. Co dalšího je potřeba? Opravdu potřeba? O cestě se rozhoduji u snídaně nad mapou podle vyhlídkově značených silnic v ní, takže od přístroje chci jen možnost snadného přidání průjezdního bodu ťuknutím do mapy. Ťuk - cíl, ťuk - přes tuhle silnici, a pak ťuk - přes tuhle. Žádná kouzla. Neplánujem cestu kolem světa, ani závod s časem.

Doteď jsem si proto vystačil s navigací v podobě nějakého hodně starého telefonu s nahranou aplikací. Starý, zoufale nemoderní telefon vám leckdo věnuje za dvě piva a veselou historku z cest. Kovový držák z Číny stojí jednotky dolarů. Skvělá navigační aplikace Sygic se dá ve správný čas pořídit za pár stovek. (Vůbec nejlepší byly prastaré, jednoduché a přehledné verze s velkou bílou šipkou na zeleném podkladu - bez spousty ikonek naplácaných přes displej. Kde takovou ještě seženu?) A hlavně - nikdo vám otlučeného veterána nebude chtít ukrást z motorky, protože i albánský pastevec má modernější telefon.

Co vás bude štvát na starých telefonech

Co tak revolučního by musela přinést jakákoli náhrada, aby pro lehkovážného cestovatele mělo smysl do ní investovat? Po jakkoli dlouhé úvaze dospějeme ke dvěma argumentům - hnusné počasí a ovládání.

I když nechcete jezdit v dešti, občas prostě ty poslední tři kilometry do penzionu raději dojedete, než čekat na pumpě, až to přejde. A v tu dobu je víc, než kdy jindy lepší vědět přesně vědět, kam ve spletité vesničce zabočit. I když... Můj úplně první stroj HTC Diamond se zázračně implantovanou mobilní verzi Garmina zmoknul a umřel na vlhkost asi stopadesátkrát. Pak vždycky vyschnul a druhý den se jelo dál. Takže potřebujete buď vodotěsnou navigaci, nebo staré HTC.

Vodotěsné futrály zní jako dobrý nápad, jen je přes tu zohýbanou, mokrou, lesknoucí se a zevnitř zapařenou folii mizerně vidět.

Kdyby starý Diamond neměl odporový displej velikosti tří palců-v-rukavici čtverečních, obstál by i ve druhé kategorii - dal se ovládat v rukavicích. Cestou se v navigaci nemáte moc co šťourat. Když se z momentální pohnutky někde vydáte jinudy než chce, ať se nějak přizpůsobí stroj. Je to váš výlet, ne nějakého Inda, co sepsal navigační algoritmus. Ale když chcete z trasy vyhodit bod, který jste minuli oklikou a už vás nezajímá, nebo najít blízkou pumpu, je nesmírně otravné kvůli tomu stavět.

Napadá vás něco dalšího, co potřebujete? Vraťte se prosím k prvnímu nadpisu.

Jaký je tedy TomTom Rider?

Naprosto bez překvapení je funkční, co se všech předchozích bodů týče. Ovládání je leckdy trochu překombinované, ale ve finále na displeji s mapou nesvítí žádné kreativní hlouposti. Cestu naťukáte v libovolně tlusté rukavici. Navigování je plynulé, přesné a rychle zareaguje, pokud zabočíte jinam - tedy "nepředpokládá", že jedete podle něj, ale ukazuje skutečnou polohu. Geniální drobnost je možnost jedním ťukem přepnout z 3D silnice na 2D mapu celé trasy, která takhle zůstane! Všechny předchozí navigace a aplikace mě štvaly tím, že se samy vracely do navigačního pohledu. A já chtěl přitom jenom vidět, co mám zhruba ještě před sebou a kde se pohybuji na mapě, třeba vůči okolním městům. Myslím, že tohle bude můj oblíbený pohled, pokud se zrovna nebudu motat někde v centru Říma.

V tom co opravdu potřebujete tedy TomTom Rider snadno vyhoví a jako náhradu chytrého telefonu si jej už v tomto bodě obhájíte. Ale má i nějaké ty hračičky navíc, co by mé skeptické a ješitné já doteď nenapadlo ocenit.

Vážně mě potěšila funkce automatického vytvoření okružní trasy podle zvolené míry klikatosti a kopcovitosti. Paradoxně hlavně na cesách "kolem baráku". Zkusil jsem stroj nechat naplánovat nejklikatější cestu se střední mírou kopcovitosti do mé oblíbené kavárny nedaleko Pacova. Měl jsem za to, že jsem těmi směry projel už úplně všechno. Ale Rider mě vedl takovými zkratkami, kde jsem byl i po dvaceti letech objevování okolí úplně prvně. Už se těším, až vytáhnu XTčko a TomTomovi povolím i nezpevněné cesty! 

V rámci výkonnostního testu jsem zkusil stroji zadat naplánování nejklikatější a nejkopcovitější okružní trasy z Mrače do Palerma a čekal, jestli se nad takovým zadáním sekne. Je fakt, že zámysl to byl tak na uvaření dobré brazilské kávy, ale u jejího pití už se můžete podívat, kudy že to bude nejlepší. To jsem vážně nečekal. Jestli máte rádi věci, co s minimem úsilí udělají všechno za vás, neradi plánujete a přitom nechcete jet bez plánu, tohle je přesně funkce pro vás, lenochy! 

Navigace má samozřejmně hromadu dalších funkcí, které ti správní nadšenci ocení. Možnost podrobného plánování v dodaném SW pro počítač, neustálé online připojení k dopravní situaci přes telefon, jízdní statistiky i handsfree do auta. To už si vyzkoušíte sami, nepochybuji, že se s takovými hračkami dají strávit hodiny...

TomTom Rider se mi zalíbil, protože funguje poměrně blízko k tomu, co bych si představoval a občasné krkolomnosti v menu se dají naučita a odpustit. A proto si dovolím jej doporučit k vyzkoušení i vám.

Všechno ostatní se o navigaci dozvíte přímo zde v obchodě. A pochopitelně si ho zde můžete rovnou pořídit.

Užitečné odkazy
  • - Jak začít cestovat s minimálním plánem, nulovým stresem a každodenním malým dobrodružstvím se dozvíte v mé první knížce Motorkářův průvodce.
  • - Proč ke každé navigaci stejně potřebujete velkou skládací mapu se dočtete též v prvním průvodci, a jak jí vybrat v tomto článku.

TomTomRider450