Na cesty si zabalte knižního průvodce, ale nečtěte jej dopředu!

Motorkářův průvodce zařazuje mezi doporučené věci, které potřebujete na cesty, knižní průvodce od National Geographic. Protože právě tahle značka má s cestováním po světě, sbírání zkušenosti a těch nejlepších inspirativních cestovateslkých fotek nejvíc zkušeností. Je to zkrátka záruka kvality a osobně mám právě jejich průvodce ve sbírce nejčastěji. Nabídku budu postupně rozšiřovat o zajímavé motorkářské destinace tak, jak se mi podaří nakoupit dostatek knih na sklad.

O své sbírce cestovatelských průvodců už jsem psal ve svém prvním Průvodci. Snadno tedy dám dohromady dnešní článek tím, že ocituji pár zkrácených odstavců, tedy ocituji sám sebe. Jednak je to snazší, než začínat z nuly a také mi to dodá pocit sebestředné důležitosti (když někdo cituje vaše knihy, zní to vždycky dobře, ne?) Ale hlavně se dozvíte - nebo si připomenete - proč je dobré si knižního průvodce brát sebou na cesty a nečíst si v něm zbytečně moc dopředu.

* * * * *

Typický organizovaný turista si pořídí průvodce dlouho před plánovanou cestou s ideály o tom, jak v něm nastuduje specifika neznámé země, dopředu objeví skrytá tajemství památek a na místě pak bude trápit průvodce dobře mířenými otázkami k detailu věci. ... Já se na to dívám tak, že podobně jako nemáte v oblibě nechat se nahánět pořadatelem organizovaného zájezdu, neměli byste se do ničeho nechat nutit papírovým průvodcem.

Přesto si před každou cestou do neznámé země nadšeně pořídím toho nejdražšího průvodce s mnoha fotografiemi na lesklém křídovém papíře. Zpravidla všechna tato kritéria splňují knihy od National Geographic. Která jiná společnost má takovou pověst, co se kvalitních obrázků z cest týče? ... V takovém průvodci před cestou zběžně prohlédnu fotky. A knihu společně s mapou přidám navrch nejméně přecpaného kufru.

I když jej nebudete číst dopředu, takový průvodce může být na cestě vaším nejlepším přítelem v nouzi. Například neumí-li nikdo kolem anglicky, v knize je většinou základní cestovatelský slovník. ... Průvodce také zpravidla obsahuje alespoň nějakou mapu, kde se můžete najít, pokud jste úplně ztraceni a není to schválně. Celé dlouhé úvodní kapitoly o historii země se hodí v momentě, kdy budete ještě hodinu čekat pod střechou restaurace, než přestane pršet. Buďte si jisti, že právě v tu chvíli široko daleko nechytnete ani náznak signálu ke spojení s internetem.

Když je opravdu nejhůř, dvakrát jste se už ztratili, v dohledu není k oslovení žádný domorodec a zkrátka už trpíte totální ztrátou chuti po objevitelském dobrodružství, můžete si nakonec v průvodci vybrat i nějaký ten doporučený turistický cíl. Ale já vás varoval.

Úplně nejlepší je totiž vůbec dopředu nečíst tu část knihy, která vás má v oblasti provázet. Je to dokonce proti základním premisám konceptu lehkovážného cestování. Může se pak snadno stát, že neodoláte vzletným popisům a nádherným snímkům tolika zajímavých památek, že průvodce začnete skutečně následovat. A stejně jako s každou závislostí, budete věřit i tomu, že další památka už vůbec nebude taková nuda a zklamání, oproti slibům autora, jako ta předchozí. Čtením vzletných popisů a studiem pečlivě komponovaných fotografií se totiž málo kdy jen inspirujete. Není to jako ochutnat kousek čokoládové polevy s třešničkou z obrovského dortu a těšit se na zbytek. Je to jako spořádat najednou celý sachr s extra porcí ozdobné šlehačky, rozvalit se v kavárenské židličce a s neodbytným pocitem přesycení očekávat, že budete mít chuť ještě na čtvrtkilovou tabulku obyčejné čokolády.

Objíždět průvodcem vychválená místa je podobné, jako přijít na vlastní narozeninovou party s překvapením, které vám někdo prozradil už měsíc dopředu. Zkuste odolat a budete nadšení.

A nebojte se, že byste něco zásadního minuli. I když si nenecháte vyloženě radit průvodcem, v Evropě vám stejně místní samospráva památky a zajímavosti doslova cpe pod nos. Spolehlivě lze tak najít kulturní obohacení zcela bez průvodce prostým sledováním značek okolo cesty. I v Česku už je ke kdejakému hradu oficiální hnědá dopravní značka u dálnice. Třeba ve Španělsku je takhle každou chvíli značka s piktogramem foťáku a názvem zajímavosti i podél nejmenší silnice. Zkušenost je taková, že většinou vedou k těm lokálním zajímavostem kraje, které v žádném průvodci nenajdete. A přesto i jinak neznámá vyhlídka na scénu s vesničkou v údolí působí na fotkách pak náramně dobře.

Na cestu si s sebou tedy průvodce vezměte, ale používejte ho spíš jako papírovou náhradu internetu, když chcete zjistit víc o místě, které jste právě objevili. Však touha objevovat byla od pradávna smyslem všeho cestování a osobně nejsem pro, tohle začít měnit.

* * * * *

Úryvky z kapitoly "Sbírka ošoupaných průvodců", Motorkářův průvodce lehkovážným cestováním Evropou, 2015.

Radek Fiala

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.