Legenda z garáže #2

Lidé si občas pořizují věci jenom proto, že jsou hezké. Kreativní děvčata jsou schopna koupit do bytu police jenom proto, aby na ně vyskládala pár škeblí od moře a obří modrý prostorový nápis "Ocean". Nebo něco podobného.
 
Schválně mi napište, jestli vás doma taky něco takového fascinuje.
 
Ačkoli v bytě mám police narvané jenom mapami a knihami, v garáži parkuje pár věcí, jejichž účel je zejména budoucí výstava za prosklenou stěnou garáže plánovaného venkovského sídla. Ale když jsem kupoval VTR-SP1, slíbil jsem předchozímu majiteli, že jí občas projedu, aby se trochu prohřála.
 
S vidinou magického večerního světla a nesmírného fotografického umění jsem pod sedlo k lékárně strčil foťák a ještě tam zbyla spousta místa. Oproti Buellu XB, kam se nevejde ani tatranka, je tenhle veterán vážně velmi praktický náklaďák. Některé motorky té doby byly od pohledu hodně bachraté - vzpomeňte třeba na mohutné pozadí TL1000R. Ale zadek SP působí jako jedna z těch věcí z absurdních sci-fi, které jsou daleko větší zevnitř, než zvenku.
 
Chtěl jsem na opuštěné silničce udělat sérii záviděníhodných fotek, ale ačkoli foťák vypadal zcela reálně zvenku větší, než uvnitř, pořád v jeho nitru zbývalo dost neobsazeného místa na paměťovou kartu. Tak jindy.
 
Dnes tedy jenom mizerný snímek z bídného senzoru telefonu. Ale když někdo cvaknul ikonickou fotku Audrey Hepburn s cigaretou ze scény Snídaně u Tiffanyho, neměl ani to, a dodnes jsou z té fotky plakáty na zeď. (Jsem líný hledat, kdo tu fotku cvaknul, ale asi na ní dost vydělal. Stejně byste ho neznali.) Všechno je to jenom v tom pohledu Audrey. Tenhle rozpatlaný cvak si na zeď nikdo nedá, ale aspoň mě se zdá, že ta stříbrná silueta VTR taky pořád vypadá sakra dobře. Která motorka měla naposledy takovéhle do nebe čnící laufy? Dneska se podivné tvary skutečných tlumičů krčí schované někde před kolem a do boku jde už jen kus trubky pro parádu.
 
PHOTO_20180427_191449
 
Zpátky k ježdění.
 
S vidinou výstavního kusu v prosklené garáži se na jí jezdí dost mizerně. Nějak se vám nechce vzít za plyn a letět po okresce, kde kdysi závodní stroj může snadno rozhodit šikovně maskovaná díra ve vozovce, nebo srnka s dlouhodobou depresí a evidentně bez radosti ze života. Jenže když ze zvyku z naháčů a cesťáků začnete za zatáčkou kopat kvalty a motor jen tak na ucho vytáčet do "přirozených" otáček se spokojeným brumláním, displej snadno ukáže podivně vysoká čísla a další zatáčku kousek od baráku jako by přes noc někdo ohnul do daleko ostřejšího oblouku.
 
Nedovolím si tedy jakkoli hodnotit jízdní vlastnosti, neb sebekriticky řečeno jsem na ní většinu cesty jel jako vystrašený absolvent autoškoly. Ale na sedmdesát kilometrů i tak sežrala deset litrů. Aspoň jsem měl u pumpy dobrý pocit, že tankuju závoďák. Na závodění po přilehlém regionu tedy nemám tu správnou odvahu a bezstarostnost, a jako vyhlídková motorka je SP dost k nepoužití. V pomalé jízdě máte pocit, že nic nefunguje správně a po pár kilometrech začne trpět zápěstí. Asi to bude chtít trochu trénovat.
 
Stavím na Slapech a místo z kopce dolů na řeku koukám přes silnici na VTRko. Stejně jsem na provařenou vyhlídku jel jenom z čisté frajeřiny, protože ty dole nahňácané chaty znám nazpaměť. Všichni zbystřete, přijíždí klasika Joeyho Dunlopa!
 
Nikdo obdivně nehvízdl.
 
Nebyl jsem zklamaný. Veterán VTR už negeneruje takové emoce jako tehdy, když jako nedostižný sen koukal z plakátů. Dneska je to jen tlustá, těžká a mizerně ovladatelná motorka, kterou si v různě odrbaných variantách kupují chlapci, co nemají na nic nového a blýskavého. Protože i když na většině těhle strojů už pět lidí před nimi rozlámalo plasty, uřezalo držák značky, snažilo se poladit tohle a támhleto, ten motor pořád drží a s šikovným pilotem nemá problém polámat ego spousty svátečných slapských výletníků v kombinézách bez jediné mouchy.
 
Vylepšil jsem svou image vizionářským zahleděním do dáli a slunce západu za usrkávání ve stánku zakoupené limonády bez cukru, a s opatrným rozjezdem se vydal k domovu.
 
Na trénování si budu muset pořídit ještě jednu, nějakou odrbanou.
 
A ten portrét na plakát si udělám jindy. Protože i když je těch pár kilometrů ročně ze všech mých hledisek vlastně dost mizerné svezení, VTRko se prostě umí správně tvářit pro foťák...
 
PHOTO_20180427_191904
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.