Alpské testování systému hlídání motorky Positrex

Věren svému přesvědčení, že alpský výlet nezbytně patří ke každé motorkářské sezóně, i letos jsem se vydal na jih. Jen jsem tentokrát přibral parťáka. Hlavně proto, že hotely vyjdou ve dvou levněji, ale jak znám kolegu a jeho talent, bude bonusem i nějaká sranda. Po osmerém doplňování a zavírání kufru před garáží mi kamarádka přidává k otestování chytrou krabičku, co mě bude celou cestu sledovat. Brblám, že velkých bratrů už je všude až dost, ale když už jsem to slíbil…

Alpy jaro 2017-0258-X3

Motorky parkuji u rodičů, pročež se žádný výlet neobejde bez dotazů o směru cesty, plánu návratu, zaklínadel máš všechno?! a jeď vopatrně! Kdo by to neznal. Místo každodenního poctivého potvrzování přežití mě tedy napadlo nechat rodině link na GPS špióna pod sedlem a bylo vyřešeno. V náhlém návalu strachu klikněte zde. Jestliže se puntík na mapě pohybuje, motorka dost pravděpodobně neleží v pangejtu.

Alpy jaro 2017-0240-X3

Dílem náhody, objížděk a nepřiznaného bloudění jsme objevili překvapivě zábavnou cestu od hranic k horám. Není na škodu si přejezd k Alpám zpříjemnit klikatou rakouskou okreskou, místo pálení gumy po placené dálnici! Za dobré paměti si v aplikaci k trase píšu poznámku pro příští generace, protože znovu už bych se tak pěkně ztratit nemusel.

Alpy můžete jezdit pořád dokola a není potřeba o tom psát romány. Nechápu spoustu známých, co se do nekonečna pokoušejí trénovat třiadvacet slušných zatáček na trase Milevsko - Týn a nikdy si neudělají pár dní volna, aby pochopili, že někde jich je za sebou pár set a ani nemusíte jet zpátky. I když občas najdete pár takových, které ještě jednou dát musíte. Nebo třikrát. Jako všichni, co tu jedou. V mapě to pak vypadá vtipně.

mapa scr

I když parťák nekecá do trasy a svědomitě platí půl hotelu, není vyhráno. Sem tam se z kolegy vytratí talent a vy nemáte to srdce jej nechat někde za sebou. Protože pro něj nepřijede karavan s mechanikem a masérkou, jako po finální klapce Top Gearu. Takže když vám kolega na plácku u hospody velmi komicky padne hubou do štěrku, musíte věnovat nějaký vlastní čas a um polepení jeho zrcátek a takových věcí. I když vám něco podobného udělá v zatáčce na Stelviu. Dvakrát. Pořád tvrdím, že Stelvio je na ježdění vlastně úplně blbá silnice. Ještě štěstí, že vzdálený dozor mám v motorce já a kolegova těhotná žena doma neblázní z automatických varovných hlášení o pádu motorky.

_MG_1911-X3

A pak jste domluvení, že při každé odbočce na křižovatce určitě počkáte. Jinak jedem rovně. Takže začnete mít brzy strach, když se v dálce dlouho neobjevuje světýlko, protože v takovém systému se přece nedá ztratit.

“Hele na kterým jsi průsmyku?”
“Dyť mě vidíš v mapě, tak dáš jan navigovat ke mě, ne?”
“To by sis musel taky občas tu věc nabít!”

Ano, občas se stane, že i ostřílení cestovatelé dělají chyby. Ale kdyby se o tom mělo mluvit, klidně to podám tak, že je jasné, že elektronika na správné adventure motorce znamená vždycky tak akorát potíže.

Tu věc jsem dal nabít. Už jsme se neztratili.

V základním nastavení systému sledování jsem se nešťoural, takže parťáka pokaždé bavila má opakovaná nedůvtipnost. Jakmile jsem chtěl odjet z vyhlídky či kavárny, vzal helmu, rukavice a… “Břink!” Zrovna v tu chvíli mi zase někdo něco chce! Aha, to mi jen motorka posílá zprávu, že s ní někdo pohnul. Dělám, jako že mi tentokrát někdo fakt píše.

Dojeli jsme k fabrice, kde se narodila kolegova motorka. Bylo dávno zavřeno a ospalé městečko se chystalo konečně zalehnout. Pouhá fotka před bránou s nápisem tedy geniálně završila legendární výlet za absurdním cílem.

i-7K4pntD-X3

S pozdním návratem do vlasti a k panství rodičů jsem očekával klasický scénář výčitek na téma včasného příjezdu a výzvědy, zda jsme cestou netrpěli hlady. Místo toho na stole čekala just-in-time připravená večeře a otec nad mapou se signálem z motorky nadšeně hlásil, že tam, co jsme včera stavili na oběd, byl posledně taky. A že měli v Guzzi takhle večer asi zavřeno. Skoro mi přišlo, že takhle nějak to musí vypadat, když se potkají kamarádky, co poctivě postují kdejakou životní událost (selfie s dortíkem v kavárně a tak) na fejsbuk. Prostě si najednou není co nového říct. Když chcete mít doma klid, pošlte rodičům odkaz na mapu.


Alpy jaro 2017-0328-X3

Nejsem statistik, ani nadšený historik, ale pro zajímavost jsem si zpátky doma stáhl projetou trasu do Google Earth s vědomím, že až bude zase hnusná zima, přidá takový opakovaný průlet po trase nad 3D modelovanou krajinou víc optimismu, než těch pár statických fotek. Funguje to skvěle.

earth1

Protože tohle celé měla být recenze, měl bych asi zmínit, že chytrá krabička od Hanky se jmenuje Positrex. Všechny myslitelné snímače, zabalené s vlastní baterií, neustále kontrolují polohu, teplotu, tlak i vlhkost a všechno je také hned online. V aplikaci, nebo na webu. Pro vás, pro rodiče, pro parťáka a proti lumpům, co se jim vaše motorka zalíbila. S nepřebernými možnostmi náhledů, pohledů, exportů a nastavení. Zkrátka něco pro hračičky.

Screenshot_20170925-234750       Screenshot_20170925-234821       Screenshot_20170925-234847

Z mých zkušeností za celé léto dávám promyšlenému systému osobní doporučení, aniž by výrobce sponzoroval jakoukoli moji cestu. (Ale kdyby někdo chtěl, může). A protože smysluplné věci rád podpořím, můžete si vlastní Positrex pořídit přímo zde na webu.

earth2